VODA

V hloubi srdcí
medových pláství
cukr z nebes prší
hrouda se kupí
a není nikdo
kdo ji může sníst
cukr se vrší
a stále padá další

a voda až přijde k nám
tak jej rozpustí
na křídlech havranů
cos měl tak rád
oči zavřené
a proudy Tě unáší
tak znič svůj strach
že slunce všechno spálí
až půjde spát

tisíce pohledů
co proudí tmou
a město krájí
jak řeky v rájích
náhle co bylo moc
se málem zdá
uvnitř města divů
ve kterém
i smrt je příjemná

a voda až přijde k nám
tak jej rozpustí
na křídlech havranů
cos měl tak rád
oči zavřené
a proudy Tě unáší
tak znič svůj strach
že slunce všechno spálí
až půjde spát